Měsíc nad Soho - recenze

Titul: Měsíc nad Soho
Autor: Ben Aaronovitch
Vydalo Argo

Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vražd zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit.

Měsíc nad Soho je druhý díl ze série o Peterovi Grantovi. A musím říct, že se mi první díl, tedy Řeky Londýna, moc nelíbil. Vůbec mě to nelákalo pokračovat v příběhu a pustit se do dalších knih. Ale kamarádka, která je má spřízněná duše, mě přesvědčila, abych mu dala ještě šanci. A udělala jsem dobře. Měsíc nad Soho je mnohem lepší než předchozí díl!

Myslím, že tahle knížka se musí číst s nadhledem a lehkostí, nehledat mouchy za každou cenu a hnidopišsky zkoumat psychologii Petera. Není to žádná fantasy, která vymýšlí zcela nový svět. Je to urban fantasy, která neaspiruje na nic jiného, než na zábavný příběh pro čtenáře, kteří mají rádi „náš normální svět“ obohacený trochou nadpřirozena a magična. Jednoduše se ocitnete v Londýně, kde se občas nachomýtne duch, démon, přízrak a jiná podobná havěť. To vše zabaleno do vyšetřování zločinu čarodějnickým učněm, který má své chyby vyplývající z jeho mládí.

Na rozdíl od prvního dílu se autor nesnaží, aby byl Peter za každou cenu třeskutě vtipný a taky šetří vulgarismy, které v prvním díle odrazovaly a přišly mi jako víc než laciný způsob, jak se rádoby přiblížit dnešní mladé generaci. Naopak vtipy jsou poměrně podařené a nad některými hláškami mi vyskočily koutky nahoru a zasvítily oči.

Samotné vyšetřování bylo takové na pohodičku, ač Petera tlačil čas z rodinných důvodů, které nebudu v rámci spoilerů rozvádět. Líbilo se mi, že tak pěkně tápal a nevěděl, co dělat. Nepůsobilo to zoufale, spíš tak lidsky a mile. Prostředí jazzmanů mě taky bavilo. Nejsem sice žádný veliký hudební fanda, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. Navíc rozuzlení bylo také povedené.
Jediné, co mě trochu lezlo na nervy, bylo neustálé poplácání Petera po rameni (sám sebou), jak je úžasný v milostných hrátkách se svou novou přítelkyní. No nevím, po třetí pochvalování už jsem jen vzhlédla od knihy a sama pro sebe se ušklíbla. Ale mladším čtenářům by to třeba přišlo cool.
Půl hvězdičky ubírám také za to, že jsem se v postavách zprvu trochu ztrácela a musela se zamýšlet, kdo je kdo a jakou má v příběhu roli. Ale postupem času postav ubylo a kniha se četla snáz.

Za mě velmi slušná urban fantasy se zábavnými postavami a pro anglofily atraktivním prostředím. Peter Grant má našlápnuto na dobrý třetí díl. Ale nebudu předbíhat, ještě jsem ho nečetla. 😉

Hodnocení: 3,5 💗 z 5