Recenze - Coraline

Titul: Coraline / Koralina

Autor: Neil Gaiman

Vydavatelství: Bloomsbury / Polaris

Koralina není ten typ děvčete, který se nechá odradit náznakem nebezpečí, který jí předpoví čajové lístky či sdělí talentované myšky. Ne, je to ten typ dívky, který čelí výzvě s odvahou, chytrostí a spoustou odhodlání. A to je moc dobře, protože právě toto a ještě mnohem víc bude potřebovat v tomto skvělém a strašidelném příběhu o holčičce, která je uvězněna na opačné straně dveří s falešnými rodiči, kteří mají místo očí knoflíky a kteří evidentně nemají v úmyslu nechat ji jít. Přečtěte si to, pokud se odvážíte!

Nejprve bych ráda podotkla, že Coralinu jsem četla v anglickém vydání, ale přesto věřím, že český překlad od Polarisu je stejně skvěle čtivý a dobrodružnost se v překladu neztratila.

Coraline Jones se spolu se svými rodiči přestěhuje jednoho léta do obrovského domu rozdělenému na byty. A v tomto domě také žijí velmi zajímaví, ač prapodivní obyvatelé. Dvě výstřední bývalé varietní herečky, přívětivé slečny April Spink a Miriam Forcible, které chovají skotské teriéry a ke kterým Coralina ráda chodí na odpolední čaj a sušenky. Nahoře bydlí zvláštní stařík, bývalý cirkusák, který chystá velké číslo – představení se zpívajícími a na hudební nástroje hrajícími myškami. Velký dům a rozhlehlá zahrada poskytuje zvídavé Coralině možnosti podnikat odvážné výpravy za odhalením skrytých tajemství. Střídá průzkum zahrady, kde mimo jiné potká neobyčejnou tajemnou černou kočku, s průzkumem částí domu a s návštěvami sousedů. Všichni sousedé mají něco společného, říkají Coralině Carolino a to je víc než otravné. Jednoho odpoledne potká staříka cirkusáka, který má pro Coralinu zprávu od svých myšek „Nechoď skrz dveře, Coralino“, to je Coralině velmi podivné, staříka to však nijak nepřekvapilo a jediné nad čím se pozastavuje, je že myšky říkají Coralino, když on sám jí oslovuje Carolino?!? A zanedlouho při odpoledním čaji u slečen Spink a Forcible jí obě z čajových lístků vyvěští hrozící nebezpečí. To už jsou sice dvě varování, ale nic konkrétního neříkají. Mladou odvážnou průzkumnici tohle přece nemůže jen tak vyvést z míry.
Jednou, když maminka Coraliny odjede na nákup a Coralina má svou průzkumnickou náladu, vezme tajně klíč od pokoje, kde jsou schované nejrůznější věci po babičce, a vydá se na výpravu. V tomhle pokoji jsou totiž krom zajímavých starých věcí zamčené dveře, za kterými však není nic než cihlová zeď. Když však Coralina toho dne dveře znovu zkusmo odemkne, není za nimi zeď, ale chodba… A co udělá správná průzkumnice? Samozřejmě se do ní vydá. V chodbě je všechno povědomé, vlastně to vypadá jako jejich chodba v domě, za chodbou je stejný byt jako u nich, v kuchyni stojí maminka… A tato maminka je milejší než ta „doma“. Tato má na Coralinu víc času, a k tomu vaří její oblíbené jídlo. Stejně tak tatínek vypadá jako tatínek „doma“, ale nepracuje tolik u počítače, má víc času si povídat a hrát si. Jenže tyto rodiče od těch „doma“ odlišuje jeden malý detail. Mají místo očí blýskavé černé knoflíky! „ti druzí“ sousedé z domu se chovají také jinak. Tady něco nehraje. Hry, oblíbené jídlo a přívětiví rodiče, kteří mají na Coralinu vždy čas jsou sice bezva, ale všechno možná není tak ideální. Možná cena za to všechno jsou dva knoflíky. Možná návrat domů nebude tak snadný. Začíná se strašidelné dobrodružství, které přečtete jedním dechem.

Coralina je knížka pro starší odvážné děti, ale nevidím sebemenší důvod, proč by si ji nemohli přečíst a hezky mile se bát i dospělí. Najdete v ní zábavné i zlověstné postavičky. Má skvělou atmosféru. Úplně cítíte, jak se vám popisovaná noha obmotává kolem nohou, jak urputně se musíte snažit, abyste dosáhli toho, co Vám pomůže překonat další nástrahy. Styl jak Neil Gaiman píše, se mi víc než zamlouvá, dokáže popsat strach malého děvčete tak, že se sami bojíte, Přitom je to takový ten pěkný strach. Drobný náznak stačí, aby se večer při čtení víc zavrtali do křesla a to je prostě paráda. Přitom příběh neztrácí poetiku ani šmrc. Tohle mě baví a lituji, že když mi bylo 12, tahle knížka ještě nebyla napsaná. Byla bych se určitě moc ráda při ní bála a Coralině s potěšením fandila.

Tak proč si neudělat pár hodin čas a ponořit se do dětské fantazie s Coralinou? Bude to zábava. Na to, abyste se mohli popustit uzdu své fantazii a hezky si užít strašidelný příběh, nepotřebujete vyšinuté vrahy, zombíky, upíry či alieny. Někdy stačí se jen podívat na knoflík...

Hodnocení: 4 🌞z 5

Autor: Marie Drvotová