Recenze - Šachové figurky

Titul: Šachové figurky

Autor: Peter May

Vydavatelství: Host

Nový začátek vlije Finu Macleodovi optimismus do žil. Znovu se usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků coby šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol. Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé letadlo s důvěrně známých nápisem na boku. Oba muž vědí, co najdou uvnitř – tělo svého kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváři zahlédne kromě šoku z pohledu na Roddyho ostatky i něco jiného, zmocní se ho mrazivá předtucha. Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.

Víte, co je na spisovatelích jakým je Peter May skvělé a dělá z něj autora, který se řadí k mým nejoblíbenějším? Seznámí Vás s něčím, o čem jste zatím nevěděli skoro nic nebo vůbec nic. A udělá to tak, že si to pamatujete, baví Vás to a ještě si rádi vyhledáte dodatečné informace. V téhle knize to byly právě šachové figurky z Lewisu. Tyhle skoro tisíc let staré figurky vyřezané z mrožích klů či velrybích kostí jsou fascinující. Ale tohle není článek o figurkách, ale o knize, tak jdeme na to.

Třetí a tedy poslední díl trilogie:

Anotace o příběhu opět říká vše podstatné. A abych nevyzradila nic, co by čtenářský zážitek mohlo zkazit, omezím se jen na své dojmy bez komentáře k závěru.

Celou trilogii spojují stejné postavy a to, že se příběh vždy z velké části vrací do minulosti, aby osvětlil pohnutky činů a vazby lidí mezi sebou. Za mě bohužel bylo té minulosti u Šachových figurek přespříliš. Samozřejmě jsem na to byla připravená a u minulých dílů mě to bavilo. U těch to bylo čtivé, a i když to příběh úplně neposouvalo dál, mělo to drajv, vzbuzovalo emoce a nutilo číst dál. Zde jsem se bohužel dost trápila. Čtení o minulosti kapely, ve které v mládí působil Fin, oběť zločinu a další postavy z Finovy minulosti, mě moc nebavilo. To málo z historie, co se netýkalo přímo kapely, bylo bezva (zejména minulost Piskoře), ale nebylo tomu věnováno tolik prostoru, aby to vyrovnalo nudu vyprávění o kapele. Bohužel. Těšila jsem se tak vždy až se dostaneme zase do přítomnosti. Ale ono té přítomnosti také zas tolik nebylo. Vyšetřování znovu jen okrajové, nebo mě to alespoň tak přišlo. Rozuzlení motivu činu to nevadilo, jenže po namlsání v druhém díle, to teď drhlo a drhlo a drhlo.
May to zase celkem zachraňuje atmosférou, jenže opět v porovnání z předchozími díly, to bylo slabší. Ach jo. Kdyby se mi dostal do ruky jako první tenhle díl, odradilo by mě to od těch předchozích. Škoda.
Pro ty, co trilogii čtou postupně je plus, že se o Finovi dozvídáme zase o něco víc, víc o jeho raném mládí, o tom, jak se potkal s bývalou manželkou. Také postavy, se kterými nás autor seznámil v předchozích dílech, jsou dotažené. Poznáme další věci z jejich předchozího života. Líbilo se mi, že tohle se pěkně uzavřelo. Co bylo třeba jen naznačeno v předchozích dílech je v tomto posledním dokončeno.
Jinými slovy, Skála byla super, Muž z ostrova Lewis naprosto výborný, ale čtení Šachových figurek bych snad i oželela. Nicméně nechci nikoho odrazovat. Kniha je to dobrá, nebyla to ztráta času, ale předchozí díly nasadily laťku příliš vysoko. Přesto jsem ráda, že mám trilogii kompletní a čeká na poličce, že si ji za pár let přečtu znovu.

Hodnocení: trochu slabší 3 🌞 z 5