Recenze - Saturnin se vrací

Titul: Saturnin se vrací

Autor: Miroslav Macek

Vydalo Nakladatelství XYZ

Nevyzpytatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filosofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!

Saturnin se vrátil a každý, kdo měl rád původní knihu od Zdeňka Jirotky, to jistě nepřehlédl. Někdo knihu vyhlížel s obavami, že to nikdy nebude jako od Jirotky, někdo byl předem natěšený na nové vyprávění. A spolu s tím se dělily názory a dojmy na dva tábory. Jedni byli nadšeni, druzí ji ztrhali do té míry, že na ní nenechali nit suchou a pokračování považovali jen za touhu po zisku, který kniha jistě přinese. Já mám původního Saturnina moc ráda a oblíbila jsem si i jeho zdařilou filmovou podobu. Přesto jsem nepatřila ani do jednoho výše zmíněného táboru. Prostě jsem si knížku vzala do ruky a snažila se bez přílišného očekávání ani a priori odsuzování začíst a udělat si vlastní názor až na samotném konci. Koneckonců pokračovat v takové knize, jakou je Saturnin, to přece jen chce kuráž a tak považuji za čtenářskou slušnost případně kritizovat až po dočtení.

První co Vás možná na začátku čtení napadne, je že Miroslav Macek přepsal fungující a osvědčené gagy do nového prostředí bez větší snahy o originalitu. Zde narážím na první kapitolu, ve které doktor Vlach vysvětluje Jiřímu, že dělí ženichy v situaci, kdy mají u obřadu pronést své ANO, do dvou skupin. Analogie s úvodem v prvním Saturninovi, kde pro změnu dělí do dvou skupin lidi, kteří se podívají na mísu koblih, tu samozřejmě je. Ale domnívám se, že autor, spíše než potřebu kopírovat z nedostatku vlastní invence, zamýšlel napsat druhou knihu v podobném duchu, navodit stejné čtenářské pocity a jemně připomenut původní dílo. V této knize se opět setkáváme se všemi oblíbenými postavami, ke kterým přibyl ještě nový manžel tety Kateřiny, strýc František, úspěšný továrník. Jeho podnikatelský duch, který je prošpikován moudry zasazených do přísloví a dnes legračně znějících obchodních hesel, a popis jeho produktů prodávaných pod značkou NEOLA (neodolatelné lahůdky), bylo čtení víc než zábavné. Vždyť který dobový labužník by rád neokusil snovou skřivánčí paštiku? Fajnšmekrovský dojem mohlo zkazit snad jen zjištění, že ona paštika se skládala půl na půl z masa skřivánčího a koňského (rozumějte jeden celý skřivan na jednoho celého koně).
Co mě osobně trochu kazilo dojem a zážitek ze čtení, bylo odsunutí do pozadí Jiřího a i samotného Saturnina na úkor tety Kateřiny. Té je v knize opravdu hustě naseto. Postava Jiřího je tak z mého pohledu postavena na kolej mladého trochu nudného muže, který se zejména opájí pohledem na svou přenádhernou slečnu Barboru, kterou adoruje na mnoha stránkách. A kvůli které často zapomene, co chce říct nebo udělat. No nevím nevím. Saturnin je naštěstí stále Saturninem, sluhou nečekaných znalostí a schopností, s neutrální tváří nejlepšího anglického sluhy. Nicméně tak nějak jsem doufala, že bude více zasahovat do děje. A když jsme u toho rýpání… Některé vtipné historky, které Saturnin nebo jiná postava vypravuje jsou poměrně všeobecně známé vtipy, takže čtenář „nevěří“, že to je dávná leč vtipná historka.
Přesto je to čtení velice milé a zábavné bez laciných vtipů. Je to kvalitní oddychovka, která vykouzlí úsměv a pomůže zrelaxovat unavenou duši. Jazyk, který Miroslav Macek, udržel, jeho výborná slovní zásoba, stylistika, držení se dobové češtiny, to bylo čtenářské pošušňání. Při čtení je cítit pokora, se kterou ke psaní přistoupil a nesnažil se tlačit příběh do nepatřičných situací a míst. Strávíte tak tedy další léto u dědečka a bude vám tam dobře.
Prvního Saturnina považuji za jednu z mých nejoblíbenějších knih a za jeho návrat jsem ráda.

Hodnocení: 4 💗 z 5