Recenze - Brazilské noci

Titul: Brazilské noci

Autorka: Vanessa Barbara

Vydalo nakladatelství Plus

Otto a Ada spolu spokojeně prožili půl století ve „žlutém domě“, než jednoho rána Ada znenadání zemřela. Otto je bez ní bezradný, to ona udávala rytmus společnému životu, starala se o běžné záležitosti a udržovala přátelské vztahy s lidmi ze sousedství: popleteným listonošem, který radši zpívá, než roznáší poštu; pomocným lékárníkem, kterou touží stát se plaveckým přeborníkem, ale zatím je alespoň odborníkem na vedlejší účinky všemožných léků; bývalým seržantem japonské armády panem Tanigučim a dalšími obyvateli poklidné čtvrti v nejmenovaném městečku v brazilském vnitrozemí. Otto se jen pomalu vyrovnává se svou ztrátou, učí se žít sám, bez energické Ady a její péče. A spolu s tím, jak chtě nechtě přichází do bližšího styku s okolním světem, naráží na další a další nesrovnalosti a zjišťuje, že celé společenství sousedů před ním něco tají.

Na tuhle knížku z Levných knih mě upozornila moje nejoblíbenější booktuberka, která má dost podobný knižní vkus jako já. Takže jsem nelenila, do obchodu zaběhla a za 19, slovy devatenáct, korun si knížku odnesla. Nemám nic proti Levným knihám, moc dobře vím, že tam člověk najde kvalitní klasická díla a taky soudobé knížky, které jsou úžasně čtivé a já nechápu, že nejsou v „normálních“ knihkupectvích. Ale zase pro nás dobré šetřílky je to skvělé. :-)
Protože autorku sama neznám a šla jsem do čtení naslepo, počítala jsem s tím, že mě třeba nebude bavit a trochu se touto tenkou knížkou protrápím. Nicméně anotace vypadala slibně, tak jsem doufala ve čtivý příběh. A bylo to fajn, bylo to zábavné, bylo to odpočinkové a člověk se při čtení usmíval! Brazilské noci jsou odpočinková četba jako stvořená na večer nebo na víkend na chalupě.
Nemůžu moc vyzrazovat, protože je to kraťounká kniha a děj je v podstatě velice jednoduchý a stručný. Vše víceméně napoví už anotace. Spíše než o ději je to o vykreslení jednotlivých sousedů. Snad ale mohu říct, že mě právě toto čtení o sousedech v jedné obyčejné čtvrti malého města velmi bavilo. Mám ráda příběhy z jiných částí světa. Představuji si, jak chodím po pro mě neznámých ulicích, v hlavě si vykresluji barvy domů, tajemná zákoutí úzkých uliček, slyším jak se mezi sebou baví sousedé z oken přes ulici, jak si mohou povídat přes ploty přilehlých zahrádek svých domečků. S oblibou si představuji místní obyvatele, kteří chodí nakoupit téměř v bačkorách, protože na malém městě se všichni znají a jsou skoro jako rodina a tudíž téměř všude jako doma. A tohle v Brazilských nocích je. Je tu vtipně vykreslen takovýto obyčejný život. Autorka dala život pitoreskním postavám, které ale ve své podstatě skutečně mohou existovat (i když by se asi nesešly v rámci jedné malé čtvrti). V jednotlivých kapitolách je budete postupně poznávat a věřím, že se nad mnoha situacemi při nejmenším pousmějete. Pomocný lékárník Nico je prostě kouzelný. Jeho nadšení pro příbalové letáky, vedlejší účinky léků a touhu žít někde, kde bude víc pacientů (třeba konečně i někdo s malárií), to je opravdu zábavné. Mě osobně velmi bavil i pan Taniguči, jehož příběh si autorka vypůjčila od skutečného Hiró Onody, ale já Vám víc neprozradím a nezkazím tak čtení. A nakonec se dozvíte, jak mohou být švábi užiteční a dopátráte podstaty jednoho tajemství! ;-)

Hodnocení: 4 💗 z 5