Recenze - Ódinovo dítě

Titul: Ódinovo dítě

Autorka: Siri Pettersen

Vydal Host

Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho nejsi nikdo. Jsi jen nákaza. Pouhý mýtus. Člověk.

Hirka se ve svých patnácti letech dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá stvůra z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná.
Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá toho docílit všemi prostředky. Hirka, jíž jde náhle o život, musí uprchnout. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy…

Ódinovo dítě je první díl z trilogie nazvané Havraní kruhy. Je to knížka, kolem které jsem v knihkupectví chodila pár měsíců, lákala mě obálka i anotace, často ji brala do ruky a zase vrátila do regálu. Ódinovo dítě je hodně chválená fantasy knížka, která získala několik knižních cen. A tak jsem, jako obvykle, stejně neodolala a mám ji doma. Na začátku je nutno podotknout, že je to fantasy pro mladší čtenáře než jsem já. Ale mám v sobě pořád dítě a tak se do takovýchto fantasy knížek pro „young adult“ nebojím začíst. :-)

Siri Pettersen si vymyslela příběh, který zasadila do jedenácti říší. Na vnitřní části knižních desek je nakreslena mapa, což já osobně mám velmi ráda. Je zajímavé se při čtení příběhu mrknout, kam postavy směřují, jakou dálku ušly a kde to na mapě zhruba je. Tohle mě vždycky mile potěší. Neubírá to na čtenářově fantazii, spíš to z mého pohledu příjemně dokreslí děj.

Hlavními postavami jsou „dnes“ patnáctiletá Hirka a o tři roky starší Rime, syn z privilegovaného rodu, který je od pradávna součástí Rady (dvanácti vládnoucích představitelů jim známého světa). Hirka žije se svým nebiologickým otcem, který ji jako několik dní staré miminko našel ve sněhu a vzal s sebou domů. Přestože zjistil, že miminko nemá ocas, že tedy nepochází z jejich světa a je tedy takzvaná Plíseň, neměl srdce ji zabít, jak by to udělal každý jiný. Místo toho ji omámil bylinkami a nožem jí na záda vyřezal rány podobné jako od vlčích zubů a vymyslel pro ostatní báchorku, že byla jako malá napadena vlkem, který jí ocas ukousl. Ututlat, že Hirka nepochází z jejich světa se mu daří až do jejích patnácti let, kdy se jako všechny takto staré děti musí podrobit Obřadu. Obřadu při kterém by s největší pravděpodobností vyšlo najevo, že nepatří do tohoto světa a byla by odsouzena k smrti. Je tedy jasné, že musí něco podniknout, aby svou dceru ochránil. Tuto zápletku zjistíte zhruba v pětině knihy a já nebudu už dál prozrazovat a kazit čtenářský dojem. Omezím se tedy pouze na obecné dojmy.

Děj knížky není zběsilý, odvíjí se poměrně pomalu. Kniha má přes 550 stran a já osobně bych uvítala trochu rychlejší tempo a možná více děje a rozkreslení prostředí v dalších říších než jen v hlavních dvou. Není to super čtivá knížka, která Vás nutí zůstat vzhůru alespoň o půl hodinky déle a se zatajeným dechem hltat další strany. Také mladá Hirka se chová úměrně ke svému věku a je třeba mít na paměti, že to je příběh pro mladé čtenáře. Když však na tuto skutečnost přistoupíte a nebudete apriori hledat blechy a říkat si, že tohle není svět jako od Tolkiena, knížku si dozajista užijete. Koneckonců je to první díl, příběh je tedy ve své třetině a já osobně jsem zvědavá, jak bude pokračovat. Druhý díl si určitě pořídím.
Také jsem zaznamenala, že si celkem hodně čtenářů stěžovalo, že se na začátku knihy ztráceli. Je tam poměrně hodně postav, mnoho pojmů, zeměpisných míst, které nebyly hned vysvětleny. Mě osobně tohle vůbec nevadí. Jednak si myslím, že není nic špatného na tom, když vás autor vhodí do svého zcela vymyšleného světa, kde se prostě musíte zprvu pomalu rozkoukat a teprve postupně odhalovat, co co znamená a kdo je kdo. Domnívám se, že to je mnohem zábavnější, než když máte napsaný pojem a hned v dalším odstavci krátkou přednášku, co to znamená, s čím to souvisí a co si o tom máte coby čtenář myslet. Vždyť to pátrání a nevědění je to, co vás nutí číst dál! Chcete vědět, proč se něčemu tak říká, proč se něčeho postavy bojí, poznat zákonitosti tamního světa atd. atd.
Můj osobní závěr nad Ódinovým dítětem je, že příběh je to bezesporu zajímavý a poměrně originální. Zajímá mě, jak bude pokračovat a jsem ochotná přistoupit na lehkou rozvleklost děje a přijmout postavy, které jsou psané spíše pro mladší čtenáře. A i když to nebude hned zítra, druhý díl ke mně do knihovny zcela jistě přibude.

Máte-li rádi odpočinkovou fantasy a severskou mytologii, nenechte se odradit počtem stran a poklidnějším tempem a knížce dejte určitě šanci.

Hodnocení: 3,5 💗 z 5