Recenze - Volání anděla

Titul: Volání anděla

Autor: Guillaume Musso

Vydalo nakladatelství Motto

Na Kennedyho letišti v New Yorku do sebe nechtěně vrazí jeden muž a jedna žena. Oba v té chvíli telefonují. Jonathan a Madeline rychle sbírají své věci a omylem si vymění telefony. Když to zjistí, dělí je od sebe deset tisíc kilometrů: ona je v Paříži, kde prodává květiny, on v San Francisku, kde vlastní restauraci. Oba jsou zvědaví na toho druhého, a tak začnou zkoumat obsah cizího telefonu. Tato malá indiskrétnost jim prozradí, že ač se neznají, jsou jejich životy spojené tajemstvím, které považovali za navždy pohřbené…

Volání anděla má na obálce zařazení do škatulky „romantický thriller“. Nemám příliš ráda romantické romány, s výjimkou Jane Austenové. Často je v nich příliš sladkosti na úkor děje a víc klišé, než jsem ochotná akceptovat. A ačkoliv vím, že to nemám dělat, přistupovala jsem k Volání anděla s menšími předsudky. No a samozřejmě zbytečně, romantikou se zde naštěstí celkem šetří a jde spíše o detektivní zápletku. Takže sláva!

Jak napovídá anotace vše odstartuje náhoda v letištní restauraci, kde si omylem „vymění“ dva lidé totožné mobily. Jak pravděpodobné, že? Navíc ani jeden zjevně příliš neoplývá diskrétností a zvědavost je silnější, takže se jeden druhému začnou vrtat v telefonu. Nezdvořáci. 😄 Není mým cílem knihu shazovat. Vždyť se mi v podstatě líbila. Tohle trochu zamotané a pro mě těžko uvěřitelné náhodné zaměnění mobilů autorovi odpouštím, protože jsem četla povedenou odpočinkovou knihu s kriminální zápletkou.

Kniha je dělená na tři části. První bych nazvala takovou oťukávací. Seznámíte se v ní s prostředím a s těmi dvěma zvědavci. Jonathan Lepereur, bývalý známý šéfkuchař, vlastní menší bistro a působí trochu jako ztroskotanec, ale čtenáře baví. Po rozvodu bydlí v San Francisku se svým švagrem, který je mírně řečeno nekonvenční, a s mluvícím papouškem Borisem. Mimochodem pidi postava Borise je výborná. Madeline Green je květinářka působící v Paříži v dohledné době jí čeká jediná vzrušující akce v podobě vlastní svatby. A po tom, co se jeden druhému začnou šťourat v mobilu, zjistíte, že oba mají za sebou docela zajímavou minulost. Vzhledem k žánru nebudu už z děje víc prozrazovat. Každopádně druhá a třetí část knihy už nabírá na obrátkách a mě osobně moc bavily. Kniha je sama o sobě velmi čtivá. Francouzští autoři tohohle žánru jsou občas upozaděni na úkor severské a americké krimi. A je to škoda. Stejně jako Bernard Minier, ani Musso nemá tak velkou marketingovou kampaň, přesto jsou jejich knihy velmi zábavné a zajímavé. Minier má u mě zatím o chlup lepší postavení, ale nechci na základě jedné knihy od Mussa dělat závěry.
Sečteno podtrženo, Volání anděla je povedený krimi román, který je místy docela napínavý. Nebudete si u něho okusovat napětím nehty, ale je to příjemné čtení, které rychle ubíhá. Autorův styl mi vyhovuje, je opravdu čtivý. Neuvědomuji si, že by tam byly kapitoly, které by mě vysloveně nudily nebo nebavily, což dává knize další plusové body. Jediné, co bych knize vytkla je možná až příliš velká a pro mě těžko uvěřitelná náhoda v propletení osudů hlavních hrdinů. A pak, a to možná není chyba autora (ale neměla jsem v ruce originální verzi), mě vadil, že překladatel nechal v textu některá anglická slova jako „pancakes“, roommate“, „undercover“ apod. Důvod toho jsem vůbec nepochopila. Nejsou to slova, která by se nedala snadno přeložit, jejich ponechání v angličtině navíc ani nepřidalo na významu či gradaci. Ačkoliv nemám s anglickým textem problém, tohle mě trochu otrávilo, působilo to rušivě a záměr prostě nechápu.

Nicméně Volání anděla bylo pro mě velmi milým překvapením a i přes počáteční nedůvěru jsem si ji velice užila. Knihu jsem přečetla rychle, že jsem ani nevěděla jak, a už byl konec. Určitě se poohlédnu ještě po dalších knihách Guillauma Mussa. Pokud máte chuť na čtivý nenáročný, přesto ne tuctový krimi román, zkuste třeba právě tuto knihu.

Hodnocení: 4 💗 z 5