Recenze - Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Titul:
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Autor:
Ladislav Zibura
Vydalo
nakladatelství BizBooks
Po
dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým
dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arméni, Gruzie a
Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších
vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat
něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh
důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a
nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského
putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal
popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna
ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí
grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův
příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na
cestách.
Třetí
kniha od Ladislava Zibury. Předchozí dvě jsem četla a líbily se
mi, nebyl tedy důvod nenakouknout i do této nejnovější.
Nejprve bych ráda zmínila grafiku obálky a knihy jako takové. Takové knížky jsou radost pro čtenáře mít v ruce. Stejně jako Pěšky mezi buddhisty a komunisty a nové graficky přepracované vydání 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsou desky tohoto dílu velmi povedené, milé a zároveň vypovídající, v jednom obrázku shrnou náladu či podstatu knihy. Síla jednoduchosti, která řekne mnohé, to je paráda. Uvnitř je knížka opět rozdělena barvami. Nadpisům a poznámkám v Gruzii je přiřazena červenooranžová barva a v Arménii námořnická modř. A již tradičně je uvnitř hustě naseto obrázky dokreslující zažité příběhy.
Nejprve bych ráda zmínila grafiku obálky a knihy jako takové. Takové knížky jsou radost pro čtenáře mít v ruce. Stejně jako Pěšky mezi buddhisty a komunisty a nové graficky přepracované vydání 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsou desky tohoto dílu velmi povedené, milé a zároveň vypovídající, v jednom obrázku shrnou náladu či podstatu knihy. Síla jednoduchosti, která řekne mnohé, to je paráda. Uvnitř je knížka opět rozdělena barvami. Nadpisům a poznámkám v Gruzii je přiřazena červenooranžová barva a v Arménii námořnická modř. A již tradičně je uvnitř hustě naseto obrázky dokreslující zažité příběhy.
Kniha
je napěchovaná humorem všedního dne. Není to žádný, za každou
cenu napsaný prvoplánový vtip, aby se čtenář musel povinně
zasmát. Je to humor, který je nám milovníkům cimrmanovského
humoru blízký.
Přináší ho
život. Je břitký,
občas cynický, černý, suchý, vybere si téměř každý. :-)
Oceňuji, že si Ladislav umí udělat legraci sám ze sebe a nebere
se tak vážně, jako mnoho lidí v jeho věku. Tím se stává kniha
čtenářskému srdci bližší a snáze se tak pomyslně cestuje se
sympatickým poutníkem. Z pohodlí svého domova tak máte možnost
putovat po krajích, kam běžný turista hned tak nezavítá. Ať už
kvůli pohodlí či domnělému nebezpečí.
Po Gruzii budete spolu s Ladislavem kráčet v poměrně nevlídném počasí. Internet sice sliboval nejslunnější období roku, to si ale člověk nesmí splést Georgii v USA a Georgii na pomezí Evropy a Asie. Nahlédnete do života obyčejných lidí mimo velká města, zjistíte víc o jejich kultuře a národní povaze a prohlédnete si krásnou krajinu. Stejně tak tomu bude samozřejmě i na cestě po Arménii. Do Arménie se díky Ladislavovi dostanete jen díky tomu, že na rozdíl od druhé varianty, Ázerbájdžánu, sem nepotřebujete vízum. Někdy je volba cílové destinace tak prostá.:-)
Někdo knize vyčítá, že se v ní hojně konzumuje alkohol. Ale co dělat, když to je v národní povaze? To by se s místními asi hodně ztuha navazoval kontakt, když byste hned v druhé větě odmítli nabízený stakan místní pálenky a dožadovali se jemně perlivé minerálky.
Po Gruzii budete spolu s Ladislavem kráčet v poměrně nevlídném počasí. Internet sice sliboval nejslunnější období roku, to si ale člověk nesmí splést Georgii v USA a Georgii na pomezí Evropy a Asie. Nahlédnete do života obyčejných lidí mimo velká města, zjistíte víc o jejich kultuře a národní povaze a prohlédnete si krásnou krajinu. Stejně tak tomu bude samozřejmě i na cestě po Arménii. Do Arménie se díky Ladislavovi dostanete jen díky tomu, že na rozdíl od druhé varianty, Ázerbájdžánu, sem nepotřebujete vízum. Někdy je volba cílové destinace tak prostá.:-)
Někdo knize vyčítá, že se v ní hojně konzumuje alkohol. Ale co dělat, když to je v národní povaze? To by se s místními asi hodně ztuha navazoval kontakt, když byste hned v druhé větě odmítli nabízený stakan místní pálenky a dožadovali se jemně perlivé minerálky.
A
co pro mě osobně dělá z Ladislavových knih záruku dobré zábavy
i jemného poučení? Zejména je to skvělý všeobecný přehled,
kterým Ladislav oplývá. Nevím, zda je to tím, že pochází z
učitelské rodiny, nebo díky studium žurnalistiky, každopádně
je pro mě radost vědět, že takoví lidé kolem pětadvacítky
jsou. Díky těmto znalostem se, podle mě, jeho humor dostává do
vyšší třídy a nebude se za své knihy stydět ani za mnoho let
až bude starým kmetem s daleko více životními zkušenostmi.
Dalšími aspekty, kterými mě přitáhl k sobě, je jeho nadhled,
otevřená mysl, laskavost vůči lidem i zvířatům, pokora a
absence obav přiznat si, že náhled na nějakou situaci byl doteď
jen jeho nesmyslný předsudek . Neznám samozřejmě Ladislava
osobně, ale tak nějak si myslím, že ačkoliv v reálném kontaktu
bych mu možná pár bodů odebrala (nikdo není dokonalý), pořád
by přede mnou stál mladík, kterého je proč si vážit.
A pak je tu jazyková stránka knihy. Jupí! Tohle mě bavilo číst. Široká slovní zásoba, trefné hlášky a přirovnání. Tohle mě bavilo minimálně stejně tak, jako návštěvy u tamních lidí.
A pak je tu jazyková stránka knihy. Jupí! Tohle mě bavilo číst. Široká slovní zásoba, trefné hlášky a přirovnání. Tohle mě bavilo minimálně stejně tak, jako návštěvy u tamních lidí.
Sečteno
a podtrženo, je to další zábavný cestopis. A já jsem moc ráda,
že byl vydán.
Hodnocení:
4,5 💗 z 5
Žádné komentáře: