Recenze - Žítkovské bohyně

Titul: Žítkovské bohyně
Autorka: Kateřina Tučková
Vydal Host

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý vidět do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice.

Od Kateřiny Tučkové jsem četla její Vyhnání Gerty Schnirch, která se mi líbila, byla zajímavá, čtivá, místy velmi napínavá a přesto uvěřitelná. Žítkovské Bohyně snad každý chválí, doporučuje. Očekávání tedy bylo veliké. Těšila jsem se na příběh o životě Bohyní, o jejich praktikách, o jejich „pacientech“, sousedech, moudrosti, přírodě a drsné krajině, kde žily. A třeba i boji mezi alternativní a tradiční medicínou. A skoro nic z toho jsem nedostala.
Místo toho jsem četla příběh silně připomínající vysokoškolskou práci s přepsanými protokoly a tolika postavami, že jsem se v tom prostě ztrácela. Kdo patří do rodiny, kdo je čí dcera, vnučka, sestřenice? Asi bych ocenila nějaké rozkreslení příbuzenských vztahů, takhle jsem byla poměrně často otrávená, protože jsem nevěděla, jaký vztah k sobě vedlejší postavy mají. Postava Surmeny byla výborná, pořád jsem doufala, že se o jejím životě a bohování dozvíme víc. To se taky nekonalo. Téma by pro mě bylo víc než lákavé, ale zpracování mi zkrátka nesedlo. Tempo bylo vláčné, kniha mě velkou část nudila, spíš jsem se do čtení musela nutit. Nemohu říct, že by kniha byla špatná, v žádném případě to není čtyř set stránkový blábol. Myslím, že se stala spíš obětí všeobecné často až slepé adorace. Kdyby neměla takovou reklamu a kdyby se o ní nešířilo, že je zejména o bohování těch požehnaných žen, byla bych spokojenější.
A protože mě toto téma opravdu zaujalo, ráda bych si přečetla o Žítkovských bohyních víc, ale od jiného autora, třeba od pana Jiřího Jilíka.

Hodnocení: 2,5 💗 z 5