Recenze - Poslední rituál

Titul: Poslední rituál
Autorka: Yrsa Sigurðardóttir
Vydala Metafora, spol. s r. o.

Harald Gutlieb, mladý muž německé národnosti, přijel na Island, aby se zapsal ke studiu na katedře historie. Ačkoli jej jeho extravagantní piercing i netradiční zájmy zdaleka neřadí mezi nenápadné zjevy, to, čím nakonec šokuje celou univerzitu, nečeká opravdu nikdo. Na profesora, klidně kráčejícího ke kopírce, vypadne ze dveří Haraldova mrtvola! A aby toho nebylo málo, ještě ke všemu je odporně zohavená. Zavražděnému někdo vydloubl oči a do jeho těla vyřezal záhadný krvavý symbol.
Z vraždy je vzápětí obviněn Haraldův známý a příležitostný distributor drog, ale bohatá rodina zavražděného v jeho vinu nevěří. Proto vyšle na Island bývalého kriminalistu Mathiase a najme islandskou právničku Tóru, aby na vlastní pěst vypátrali pravdu.

Kniha Poslední rituál je první ze série s právničkou Tórou. A je to moc příjemný start z mého pohledu slibné detektivní řady.
Poslední rituál zavadí čtenáře do prostředí univerzitních studentů, kteří mají zvláštní zálibu ve studiu současného i dávného čarodějnictví a v praktikování čarodějných rituálů. Středobodem tohoto spolku byl, nyní již zavražděný, Harald, dědic velkého jmění po svém dědovi a podivín, který mnoha lidem svým zjevem, chováním a zdánlivě chorobnou posedlostí středověkými čarodějnickými procesy zrovna nepadl do noty. Často se mi nestává, že by mě tolik bavila i samotná „mrtvola“ v detektivce. Ale zde, ačkoliv je Harald od začátku již mrtvý, mě bavilo odkrývání jeho osobnosti pomocí výslechů a rozhovorů jeho přátel a známých. Navíc čarodějný spolek a narážky na čarodějnické středověké procesy dodávaly příběhu příjemnou atmosféru a dobře doplňovaly samotné pátrání po vrahovi.
Tóra a její parťák Mathias postupně nacházejí cestu jak v osobní oblasti, tak zejména v nalézání a sladění společných metod vyšetřování. Přála bych si, aby tento tandem pokračoval i v dalších dílech série, protože mě oba opravdu bavili. Elegantní, trochu odměřený Němec a rozvedená matka samoživitelka s pubertálním synem a malou dcerkou tvoří tandem, který je čtenářsky atraktivní i zábavný. A jako bonus je zde Tóřina znuděná sekretářka Bela, která slouží jako mini prvek pro zasmání (alespoň pro mne).
Nyní po přečtení celé knihy ji mohu s klidným svědomím doporučit všem, kdo mají rádi detektivky, kde se vyšetřovatel zběsile nehoní za stopami a zdá se být neohroženým klaďasem. Tempo knihy je vcelku poklidné a není tak úplně thrilleroidní, jak by možná anotace napovídala. Mě se ale kniha líbila a jak jsem psala výše, postavy mě opravdu bavily. Byla jsem spokojená se zápletkou, motivem i jeho vysvětlením. Zprvu jsem jen měla problém se zorientovat ve jménech a kdo je kdo, ale velmi brzy jsem si zvykla a čtení odsýpalo.
Druhý díl Mrazivé světlo si velice ráda brzy přečtu.

Hodnocení: 4 💗 z 5