Recenze - Příběh služebnice
Titul: Příběh
služebnice
Autorka: Margaret Atwood
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o.
Autorka: Margaret Atwood
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o.
Mladá
žena, která se teď nedobrovolně jmenuje Fredova a jejíž pravé
jméno se nikdy nedozvíme, nosí červené roucho symbolizující
její úděl a chlopně přes oči, jimiž nemá zahlédnout, jak je
svět kolem ní přitažený za vlasy. Byla totiž převychována a
soustředí se výhradně na svůj „úkol“: umístěna do domu ve
čtvrti mocipánů za jejímiž reáliemi poznáváme staroslavný
Boston, slouží v roli služebnice vyšším zájmům Republiky
Gileád, jejíž populační křivka byla drasticky ochromena ztrátou
plodnosti. Sociální inženýři klerofašistického státu se s tím
rozhodli bojovat na starozákonní způsob a nutí zbytek plodných
žen, aby příslušníkům elity přiváděly na svět dítě, které
už jako biologické matky nikdy neuvidí.
Na
Příběh služebnice se chystám už mnoho měsíců, zaregistrovala
jsem na HBO seriál, ale knížku jsem chtěla přelouskat
nejdříve.
Oceňovaný román, v recenzích vychvalovaný, to jsem si nemohla nechat ujít.
Příběh je vyprávěný z pohledu Fredovy, služebnice a naší ústřední postavy. Vše, co se dočteme, je záznam jejích vzpomínek. Čili od začátku je víceméně jasné, že do konce knihy Fredova přežije a my se tak nemusíme strachovat o její život. A to je škoda, alespoň napětí bych uvítala.
Velice mě zklamalo, že jsme se vlastně skoro nic o státě Gileád nedozvěděli. Jak funguje? Kdo ho vede a jak se do vedení dostal? Jak je to s ostatními částmi světa? Kdo je vlastně Fredovin velitel? A mnoho dalších otázek, které bych ocenila se vůbec neřešily. Netvrdím, že musím mít knihu naservírovanou od začátku do konce tak, že čtenář nemá prostor se zamyslet a spoustu věcí si dovodit sám. Ale tady se nebylo čeho chytnout. Fredova něco popisuje (nebudu spoilerovat), a mně to celkem bylo fuk. Vůbec jsem se nedokázala na knížku napojit. Nemělo to spád, nemělo to vykreslené postavy, nemělo to prostředí, nemělo to vlastně začátek ani konec. V půlce jsem si říkala, zda nemám knihu odložit, ale pak jsem se hecla a díky pár zajímavým pasážím knížku přečetla. Ale podruhé jí určitě číst nebudu a ani jí nebudu doporučovat. Troufám si říct, že tentokrát bude seriál mnohem lepší než kniha.
Za mě to byl výborný nápad, který nebyl dobře převeden do knihy. Bohužel to bylo celkově ploché a dietní, čili čtenáři to neublíží, ale ani si nepošmákne. Kladně hodnotím tedy jen námět a občas zajímavou absurdní a stísněnou atmosféru, která se na pár stránkách promítla.
Oceňovaný román, v recenzích vychvalovaný, to jsem si nemohla nechat ujít.
Příběh je vyprávěný z pohledu Fredovy, služebnice a naší ústřední postavy. Vše, co se dočteme, je záznam jejích vzpomínek. Čili od začátku je víceméně jasné, že do konce knihy Fredova přežije a my se tak nemusíme strachovat o její život. A to je škoda, alespoň napětí bych uvítala.
Velice mě zklamalo, že jsme se vlastně skoro nic o státě Gileád nedozvěděli. Jak funguje? Kdo ho vede a jak se do vedení dostal? Jak je to s ostatními částmi světa? Kdo je vlastně Fredovin velitel? A mnoho dalších otázek, které bych ocenila se vůbec neřešily. Netvrdím, že musím mít knihu naservírovanou od začátku do konce tak, že čtenář nemá prostor se zamyslet a spoustu věcí si dovodit sám. Ale tady se nebylo čeho chytnout. Fredova něco popisuje (nebudu spoilerovat), a mně to celkem bylo fuk. Vůbec jsem se nedokázala na knížku napojit. Nemělo to spád, nemělo to vykreslené postavy, nemělo to prostředí, nemělo to vlastně začátek ani konec. V půlce jsem si říkala, zda nemám knihu odložit, ale pak jsem se hecla a díky pár zajímavým pasážím knížku přečetla. Ale podruhé jí určitě číst nebudu a ani jí nebudu doporučovat. Troufám si říct, že tentokrát bude seriál mnohem lepší než kniha.
Za mě to byl výborný nápad, který nebyl dobře převeden do knihy. Bohužel to bylo celkově ploché a dietní, čili čtenáři to neublíží, ale ani si nepošmákne. Kladně hodnotím tedy jen námět a občas zajímavou absurdní a stísněnou atmosféru, která se na pár stránkách promítla.
Hodnocení:
2 💗 z 5
Žádné komentáře: