Jezero - recenze


Titul: Jezero
Autorka: Bianca Bellová
Vydavatelství Host s. r. o.

Rybářská vesnice někde na koci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje předměty. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství.

Jezero byl výběr skoro naslepo, pouze na základě ocenění Kniha roku v soutěži Magnesia Litera. Autorku jsem neznala, netušila, co čekat.
A bylo to Něco. Něco, co se nedá úplně popsat slovy. Není to lyrická kniha, to vůbec ne. Příběhu se dočkáte. A je to příběh pozoruhodný. Asi je na každém čtenáři, kam si ve své představivosti příběh místně dosadí, krajina není specifikovaná, je jen naznačená. Vlastně ani doba není tak úplně jasná. Toto všechno dává čtenáři úžasný prostor pro vlastní dokreslení příběhu Namiho. Ale není to na škodu. Nepůsobí to odbytě, jakoby si spisovatelka nevěděla rady (jak jsem to u mnoha knih viděla). Naopak přišlo mi to velmi promyšlené a dotažené, jen se člověk musí naučit trochu číst mezi řádky a vnímat nevyslovené.
V každém případě tato kniha, která nemá ani dvě stě stran a přečtete ji za chvíli, má veliký přesah a asi nejednomu člověku způsobí čtenářskou kocovinu, takže nebude schopen začít okamžitě číst další knížku. Mě se tento velice syrový a místy k postavám až brutální příběh dostal pod kůži. Nedá se úplně popsat čím, tato kniha působí zvláštně na city. Nejde o patos, nejde o klišé, nejde o podbízivé situace… Je jednoduše tak neuvěřitelně strohá, nesentimentální, těžká (myšleno svou naturálností), že dopadá jako úder kladiva. Přesně mířený úder kladiva. Hlavní postavy jsou ošlehané drsným životem, nemají čas na soucit či sebelítost, ale přesto občas působí křehce. Máte pocit, že vás také bolí ruce od tvrdé práce, že jste stejně špinaví. Tohle umí málokterá kniha.
V hodnoceních se lidé dělí do svou skupin, jedni ji považují za odpad, druzí ji vychvalují. Já patřím do té druhé skupiny, protože kniha, která mě po přečtení nechá chvíli civět do prázdna a přemýšlet, je dle mého názoru pozoruhodná.
Zkuste ji.

Hodnocení: 4 💗 z 5

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.