Recenze - Klejinčino tajemství
Titul:
Klejinčino tajemství
Autorka: Zdenka Hamerová
Vydalo nakladatelství Motto
Autorka: Zdenka Hamerová
Vydalo nakladatelství Motto
Nebezpečí
může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná
nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili
napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou
jinak než Klejinka. Zatímco Týnina rodina je v novém domově
šťastná, Týna má pocit, že ji vila nepřijala a že se proti ní
všechno spiklo. Chtěla by zjistit, proč ji trápí děsivé sny,
proč v domě nevydrží o samotě a proč na ni útočí její
vlastní věci. Nikdo z nejbližších nechápe, co může mít za
problémy v tak nádherném domě, a brzy začne být považována za
labilní a psychicky nemocnou. Týna se pustí do pátrání v
historii vily, aby zjistila, co ji vlastně pronásleduje. A pak
zasáhne smrt… Příhoda se skříní mi teď večer, když jsou
všichni doma, připadá neuvěřitelná. Jenže modřiny na ruce a
odřeniny jsou pro mne připomínkou a důkazem hrůzných chvil.
Ležím v ložnici, poslouchám, jak Martin funí, a pozoruji skříň.
Bojím se. Tak zvláštně se bojím, jako se bojí malé dítě.
Strach a úzkost jsou o to horší, že nemají reálnou podstatu.
Skříň nepraská, otevírá se krásně, ani neskřípe. Nechci
vypadat jako blázen, ale byla bych přísahala, že dopoledne, když
mi uvěznila ruku, se chovala „inteligentně“. Stejně jako
nedávno hrneček. Samozřejmě. Je to blbost a jen si to namlouvám…
Mám
ráda, když se v detektivkách objeví nějaký náznak tajemna nebo
duchařiny. Klejinka v sobě skrývá solidní psychologický román,
trochu až thriller, se špetkou záhrobí a lehkou detektivní
zápletkou. Vše se točí kolem Týny, jejího nového doma a hlavně
pocitů a strachů, které v něm zakouší. Myslím, že Zdenka
Hamerová odvedla solidní řemeslnou práci. Protože Týna na
čtenáře působí a nenechává je bez odezvy. Ať už s Týnou
soucítíte, nebo ji považujete za hysterku. Promlouvá k Vám.
Na prvních stranách knížky se dozvíme, že jedna postava v domě za neobjasněných okolností spadne z balkónu a zemře. A celé další vyprávění se vrací do pár měsíců vzdálené minulosti. Postupně tak sledujeme, jak se Týna z nadšené majitelky krásné prvorepublikové vily mění v uzlíček nervů. Nedokáže být v domě sama a raději vysedává na zahradě či ve městě, než aby strávila pár chvil v Klejince. A když už se vše dostane za hranici únosnosti, začne Týna hledat vysvětlení svých psychických útrap v Klejinčině minulosti a osudech rodiny, která ji na začátku 20. století nechala vystavět.
Ač jsem byla nalákaná duchařinou. Bylo mi jasné, že duch v tom tak úplně zakopaný nebude. Nicméně co přičítám autorce k dobru, je to, že jsem si opravdu nebyla jistá kdo a proč ve vile „straší“. V tomhle ohledu to byl velmi podařený psychologický román. Každý, kdo má tento žánr rád si přijde na své.
Moje osobní nadšení ale zas tak velké nebylo. A co mi vlastně nesedlo? Asi to bylo zejména mým momentálním rozpoložením. Týniny stavy úzkosti se na mě tak prapodivně přelévaly, že mě čtení přestávalo bavit. Víc než vyřešení, co se to v Klejince děje, mě Týna spíš rozrušovala až štvala. Je to takový těžko popsatelný osobní pocit ze čtení. Kniha není vůbec špatná a i pátrání v minulosti Klejinky nebylo úplně nezajímavé… Ale prostě něco viselo ve vzduchu.
Na prvních stranách knížky se dozvíme, že jedna postava v domě za neobjasněných okolností spadne z balkónu a zemře. A celé další vyprávění se vrací do pár měsíců vzdálené minulosti. Postupně tak sledujeme, jak se Týna z nadšené majitelky krásné prvorepublikové vily mění v uzlíček nervů. Nedokáže být v domě sama a raději vysedává na zahradě či ve městě, než aby strávila pár chvil v Klejince. A když už se vše dostane za hranici únosnosti, začne Týna hledat vysvětlení svých psychických útrap v Klejinčině minulosti a osudech rodiny, která ji na začátku 20. století nechala vystavět.
Ač jsem byla nalákaná duchařinou. Bylo mi jasné, že duch v tom tak úplně zakopaný nebude. Nicméně co přičítám autorce k dobru, je to, že jsem si opravdu nebyla jistá kdo a proč ve vile „straší“. V tomhle ohledu to byl velmi podařený psychologický román. Každý, kdo má tento žánr rád si přijde na své.
Moje osobní nadšení ale zas tak velké nebylo. A co mi vlastně nesedlo? Asi to bylo zejména mým momentálním rozpoložením. Týniny stavy úzkosti se na mě tak prapodivně přelévaly, že mě čtení přestávalo bavit. Víc než vyřešení, co se to v Klejince děje, mě Týna spíš rozrušovala až štvala. Je to takový těžko popsatelný osobní pocit ze čtení. Kniha není vůbec špatná a i pátrání v minulosti Klejinky nebylo úplně nezajímavé… Ale prostě něco viselo ve vzduchu.
Hodnocení:
3 💗 z 5
Žádné komentáře: