Recenze - Na zimu zavřeno

Titul: Na zimu zavřeno
Autor: Jørn Lier Horst
Vydalo nakladatelství Jota

Idyla v létě, eldorádo pašeráků v zimě – tak to vypadá na řadě míst podél norského pobřeží. Malé chaty se choulí mezi ohlazenými skalisky a ve vzduchu ještě slabě voní grilované maso. Ale zima se neúprosně blíží. Krajina se noří do podzimní mlhy a v oknech prázdných chat se zrcadlí šedomodré moře. Právě sem přijíždí vrchní inspektor William Wisting vyšetřovat vraždu muže, který byl nalezen ve vykradené chatě známého televizního moderátora. Kdo je ten neznámý muž? A jak s tím vším souvisí ptáci, kteří padají mrtví z nebe?

Běžně nemám problém číst knihy z prostředku série. Autoři většinou na takového čtenáře myslí a v ději občas stručně připomenou něco z minulosti postav, aby vše bylo pochopitelnější. Navíc jednotlivé zápletky jsou většinou uzavřené a vždy se začíná nanovo, takže čtení na přeskáčku by neměl být větší problém. A tak jsem si vzala norskou detektivku Na zimu zavřeno, což by měl být sedmý díl série s vyšetřovatelem Wistingem.
A drhlo to. Nedařilo se mi do knížky začíst. Bránilo mi pro mě velké množství postav. Pořád jsem se vracela ke jménům a nebyla si jistá, kdo je kdo. Ne, že by nebylo jasné kdo je padouch a kdo hrdina, ale kdo je člen vyšetřovacího týmu, kdo je jen známý, který padouch patří do které skupiny se mi pletlo... no opravdu mi to nešlo. Navíc knížka má jen něco přes 300 stran a já jí četla víc než týden, což na nepříliš obsáhlou knihu a hlavně detektivku (která má nutit číst) jednoduše příliš. Ale zakousla jsem se a dočetla ji. Zápletka je nekomplikovaná a kdyby se v knize nemíhalo tolik postav, odsýpalo by čtení mnohem rychleji.
Přemýšlím nad důvody, proč to nebylo ono. Možná to byl autorův styl. Nemůžu si pomoct, ale nepřišlo mi to příliš čtivé. Ani William Wisting a jeho tým mě nedokázali vtáhnout do děje. Spíš než nalezení identity nalezené mrtvoly a motivu mě zajímal důvod vysoké úmrtnosti ptáků a bavil mě popis litevského černého trhu. Vyšetřování bylo takové dietní, práce byla odvedena, ale žádný velký čtenářský požitek se nedostavil. U sérií s ústředním vyšetřovatelem mě taková hlavní postava většinou velmi baví a zajímá. Ráda čtu o jeho soukromí i o jeho práci. Jenže William Wisting mě k sobě ne a ne pustit. Jeho soukromí mě nezajímalo, jeho práce mi přišla až rutinní. Možná je to jen můj pocit. Možná jsem sáhla po slabším dílu ze série. Nevím. Ale severská krimi umí nabídnout mnohem víc. A tím nemyslím krev, která teče proudem, bizarní motivy či vyšinuté pachatele. Myslím tím atmosféru, která čtenáře vtáhne. Prostředí, které je pro vraždu jako stvořené (to zní divně, vím, ale snad víte, co chci říct). Vyšetřovatele, který není perfektní, ale Vás baví a fandíte mu. A nic z toho jsem v Na zimu zavřeno nenašla. Nenáročný čtenář si jí dozajista oblíbí. Ale myslím, že v přehršli knih, které jsou na trhu, nemá smysl ztrácet čas nad něčím, co není víc než lehký podprůměr. Bohužel. Kladné body dávám za atmosféru v chatařské oblasti, za popis Litvy a za ptáky.

Hodnocení: 2 💗 z 5