Recenze - Muž jménem Ove

Titul: Muž jménem Ove

Autor: Fredrik Backman

Vydavatelství: Host

Ovemu je padesát devět let. Řídí Saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety – což on sám považuje za převrat –, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.

Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí – začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.

Backamanův Ove měl poměrně silnou kampaň, hodně se o něm mluvilo, moje zvědavost rostla, a proto musel skončit u mě v knihovně. Nenapálila jsem se.
S Ovem se seznámíte v obchodě s počítači, kde se pokouší koupit něco, co vlastně neví, co je. Ájpet? Možná? Proč to sakra nemá klávesnici?!? Na prodavače je nepříjemný, celá záležitost s nákupem ho, zdá se, obtěžuje. Takže si na prvních stránkách říkáte, že možná budete číst o bručounovi, co nejde s dobou. Ale nic není tak, jak se na první pohled může zdát. Ove sice nejde pro bručlavé slovo a zachmuřený výraz daleko, vyžaduje dodržování pravidel, má prst jako policejní baterku a nemilosrdně jím míří na lidi, kteří se mu nelíbí. Ovesice řídí Saab a kdo má Volvo, ten neví, co je pořádné auto. Kdo má nedej Bože prťavé japonské autíčko, a navíc nemá brašnu s nářadím, to už je skutečně budižkničemu a hlava skopová.
Ale přes tuto slupku poznáte, že to, jak se Ove ke svému okolí chová, má své opodstatnění. Pochopíte, proč se tolik snaží spáchat sebevraždu, ač žije zdánlivě spokojeně. Projdete se s Ovem po sousedství a poznáte jeho sousedy, kteří také možná nejsou úplně takoví, jak by se mohli zdát. A v neposlední řadě najdete kočku…

Muž jménem Ove je řazen mezi humorné knihy. Mě osobně je severský humor sice vzdálenější než anglický, ale sedl. Nesmála jsem se u čtení, maximálně usmívala, takže nečekejte vysloveně řachandu, vtipné čtení to ale opravdu je. Občas mě příhody ne úplně bavily, ovšem nebylo jich mnoho. Jsou tam místa laskavá, dojemná, místa popisující všednosti. V souhrnu je to knížka, která se dotkne srdce. Pro ty, kdo mají štěstí, že žijí nebo žili s někým, koho skutečně milují a kdo miloval je, je to knížka víc než cituplná. Uvědomíte si, že někdy zdánlivá maličká pomoc, nebo vlídné gesto, které někdy ani nestojí za mluvení, může změnit život někoho ve vašem okolí. A to je jedna z mnoha pěkných stránek téhle knížky a důvod, proč si Oveho přečíst.

Hodnocení: 3,5 🌞 z 5

Autor: Marie Drvotová