Recenze - Zloději zelených koní

Titul: Zloději zelených koní

Autor: Jiří Hájíček

Vydalo nakladatelství Host

Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem...

Jiří Hájíček zaujal zasloužené místo v naší knihovně poprvé díky své knize Dešťová hůl. Knihu jsem tehdy dostala jako dárek a tak nebylo zbytí začít s čtením od tehdejšího posledního autorova díla. Hůl ale byla natolik sugestivní a zajímavá, že mě přesvědčila o tom, že je třeba ve čtení dalších autorových knih pokračovat a volba tak padla na Zloděje zelených koní. Ti nejsou až tak neznámí ve vodách české beletrie, o to víc působila zvědavost.

Už po prvních stránkách bylo jasné, že i tato kniha nese jasné znaky Hájíčkova stylu, který dokáže velmi dobře zapůsobit. Příběh je vlastně velmi obyčejný a jednoduchý, z určitého pohledu by se dalo říci, že až nezáživný. Ale nezáživností opravdu netrpí. Jiří Hájíček totiž dokáže o zcela běžných věcech a zejména obyčejných lidech hovořit tak, že čtenáře dokáže dokonale vtáhnout do děje. I v této knize je na popředí hlavní postava, Pavel, úplně obyčejný kluk, který má našlápnuto na vědeckou kariéru na poli geologie. Pavel naprosto nezapadá do dnešního komerčního schématu vysokoškoláka – kravaťáka s top manažerskými ambicemi. Vlastně hned po prvních stránkách zanechá školy a začíná popis jeho cesty za hledáním. Nejdříve je to hledání vltavínů, ale postupem děje zjistíme, že hledání je zde autorem předkládáno ve zcela jiné rovině a s úplně jinými „nálezy“. A tohle Hájíčkovi jde výborně. Na pozadí zákulisí hledání vltavínů, které jsou primárně českou specialitou na poli drahých kamenů, se tak rozehrává příběh části života mladého geologa, jeho lásek, cílů, ideí, které jsou proloženy patřičně realistickým zastoupením pádů, zklamání a střetem s realitou života.

Kniha je svým způsobem velmi odpočinková. Členění do kratších částí umožní snadno odložit knihu na později. Ale myslím, že ji čtenář jen tak z ruky nedá, protože má výborný spád. Pan Hájíček se nezdržuje zbytečnými detaily a přesto umí na velmi krátkých úsecích knihy dokonale popsat atmosféru, která vtáhne nejen do děje, ale i prostředí jižních Čech. Zanechá ale dojem a u některých věřím i prostor na úvahu nad lidskou snahou o dosažení materiálních cílů, která bývá vykoupena ztrátami a zjištěním, že není vždy nutné něčeho dosáhnout, aby si člověk uvědomil, že to vlastně není třeba.

Hodnocení: 4 💗 5

P.S.: Jestli jste neviděli film, tak se na něj ani nedívejte. Myslím, že by Vás to od knihy určitě odradilo. Tvůrcům se absolutně nepovedlo převést poetiku Hájíčkova textu na plátno. A to nemluvím o vymyšlené zcela nesmyslné dějové lince Karolíny  a jiném konci. No prostě film se nepovedl. 👎