Recenze - Levandulová zahrada


Titul: Levandulová zahrada
Autorka: Lucinda Riley
Nakladatelství Víkend

Retrospektivní vyprávění příběhu z francouzské Provence začíná v roce 1998, kdy se Emilia stává posledním potomkem slavného šlechtického rodu de la Martinieres. Dědictví majestátního zámku a vinice je ovšem zatíženo velkými dluhy a mnoha otázkami... Emilia se vzhledem ke svému rozporuplnému vztahu k rodinné historii rozhodne vypátrat, jak to skutečně bylo s jejími předky a co se přihodilo za druhé světové války… Rodinná sága slavného šlechtického rodu je psaná stejně citlivým, empatickým stylem jako nejúspěšnější román Lucindy Riley Tajemství černé orchideje. Autorka věrohodně a poutavě proplétá příběhy jednotlivých hrdinů v různých časových úsecích, dokáže mistrně vystihnout atmosféru doby a udržuje čtenářskou pozornost od první do poslední stránky.

Občas dostanu náladu na knihu, kde se střídají dvě časové roviny. Levandulová zahrada mě zaujala obálkou a následně anotací, která slibovala to, po čem jsem zrovna prahla.
U příběhu s dvěma časovými rovinami hrozí, že jedna vás nechytne a budete se půlku knížky nudit. Přiznám se, že u mě maličko více bodoval příběh z války. Nicméně i současná linka byla čtivá a já se u ní nenudila. Lucinda Riley překládá čtenářům poměrně nenáročný a nekomplikovaný příběh, ve kterém si snad každý najde to své.
Současná linka s Emilií mi maličko zaváněla červenou knihovnou, ale autorka vše naštěstí udržela v kolejích spíše společenského románu než zamilovaného braku. Je pravda, že Emilia zpočátku působí dost naivně. Neví, co se zděděným rodinným majetkem. Potká cizince, který jí se vším pomáhá a do nějž se zamiluje a po krátké době za něj i provdá. Je ochotná se za ním přestěhovat do Anglie, tam se seznámí s tajuplným švagrem atd atd. Silným emancipovaným ženám tohle moc sedět nebude. Ale jak jsem už zmínila, naštěstí se to drží v mezích únosnosti a příběh to čtenáři neotráví. Je potřeba počítat totiž s tím, že všechno je psáno z důvodu, aby se časové linky mohly propojit.
Válečná linka s Connie mě bavila velice. Období, ve kterém se tato část odehrává, je samozřejmě čtenářsky atraktivnější. Spojenecký odboj na území okupované Francie, francouzský šlechtic zapojený do vysoké politické hry spojenců, to je lákavé čtení prakticky pokaždé. Bavily mě scény, kdy chateau navštěvují vysocí nacističtí důstojníci a rozehrává se nebezpečná odbojová hra. A víc neprozradím.
Komu by se tedy levandulová zahrada měla líbit? Tomu, kdo hledá odpočinkovou knihu s více časovými rovinami. Tomu, komu nevadí lehká předvídatelnost děje. Tomu, kdo má rád příběhy z druhé světové války, ale nechce číst nic drsného. Tomu, kdo má rád společenské romány. Tomu, kdo hledá romantiku. Tomu, kdo má rád Anglii a Francii. A ještě spoustě dalším. 😉

Hodnocení: 3,5 💗 z 5

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.