Recenze - Slepá mapa
Titul: Slepá mapa
Autor: Alena Mornštajnová
Vydavatelství: Host
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři
generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.
Příběh začíná před první světovou
válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s
vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční
písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový
život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám
dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy
neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Slepá mapa, a zejména její autorka Alena
Mornštajnová, je pro mě objev roku. Nejprve mě mezi novinkami zaujala obálka
knížky, která je víc než povedená. Mimochodem Host má z mého pohledu jedny z
nejhezčích obálek vůbec. A když jsem se začetla do anotace, příběh mě začal
lákat. Tak hurá do něj.
Začátkem knihy nás v období před první světovou
válkou provádí Antonín a jeho mladá žena Anna. Antonína, mladého vyučeného
skláře, který miluje knihy a který vyrůstal s jemnou maminkou a násilnických
otcem, ani ve snu nenapadlo, že se s tichou Annou jednoho dne ožení. Ale stalo
se, a jim se postupně narodili Alžběta, Božena a Ctibor. Alžběta, která zažila
druhou světovou válku, vyrostla v ráznou a praktickou ženu. V ženu, která
svou praktičností až bezohledně řídila osud svůj i svých blízkých. Stejnou
praktičnost uplatnila i na další generaci, když se jí narodila dcera Anežka.
Anežka se vskutku nenarodila z velké a pravé lásky, ale z praktických důvodů.
Když se Alžběta měla vystěhovat z pronajatého drážního bytu, bránila se tím, že
čeká dítě. A protože to úředníky obměkčilo, musela už jen vyřešit jednoduchý
problém. Najít muže, se kterým by mohla ono dítě počít.
Příběh se rozehrává a zatímco Anna s Antonínem trpí
zejména první světovou válkou a jejími následky v podobě střepiny v Antonínově
noze a následnou Anninou tuberkulózou, Alžběta naopak trpí okolnostmi, které
přináší druhá světová válka a následný komunistický režim. Anežka si také
prochází ne úplně radostným dětstvím ve stínu své tvrdohlavé, pracovité a
pragmatické matky a následně se střetává s nepřítelem v podobě své
zbabělosti a s dobou, kde vládne StB a normalizace.
Z výše psaných řádků by se Slepá mapa mohla zdát
jako líčení tří generací jedné rodiny zastoupených Annou, Alžbětou a nakonec
Anežkou.
Alena
Mornštajnová se však s tímhle nespokojila a rozehrává příběh, kde každou ze tří
hrdinek provází životem mnoho postav, mnoho zdánlivě banálních situací. Ale
žádná, ani ta nejokrajovější postava, není zbytečná, ač se to na první pohled
může zdát. Žádná situace není jen vata vyplňující hlavní děj. Nemá cenu se zde
více rozepisovat o zajímavých postavách a dechberoucích situacích, které
zažívají. Zkazilo by Vám to zážitek z knížky. Snad postačí, když napíšu, že
Alena Mornštajnová dokáže příběh vyprávět tak, že ač se zdá chvílemi příliš spletitý
a zavádí nás mezi různé rodiny a místa, dává smysl. Vše do sebe zapadne a na
konci se nestačíte divit, jak je to možné, že je tak dokonale zakončen a
minulost je v symbióze s přítomností. Styl psaní je neskutečně poutavý a
čtivý. To, jak dokáže vylíčit obyčejný život tak, že prostě stránky hltáte
jednu za druhou, je na potlesk. Navíc si žádný charakter svých postav
neidealizuje, nebojí se ukázat jejich odvahu i zbabělost, chtíč, který vítězí
nad láskou z pohádky, syrovost válečných let či možná někým odsouzeníhodné
pohnutky, které vyústí do klíčových rodinných událostí a následků, které nejdou
vzít zpět. Dopad na pocity čtenáře je důrazný, někdy jednoduše vezme dech na
třech řádcích, které popíšou víc než dvě kapitoly. Tohle jen tak nějaký autor
neumí.
Hledáte-li knížku českého autora o životě obyčejné
rodiny vyprávěný napříč minulým stoletím neobyčejným stylem, přečtěte si Slepou
mapu.
Hodnocení: 5 🌞z 5
Autor: Marie Drvotová
Žádné komentáře: