Recenze - Marie a Magdalény

Titul: Marie a Magdalény

Autorka: Lenka Horňáková-Civade
Vydalo nakladatelství Argo

Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatřuje a šíří.

Mám moc ráda příběhy, které zachycují život několika generací a ve kterých se pravdivě odráží zlomové dopady doby, ve které postavy žily. Je to pro mě jistá obdoba stroje času, kdy mohu nahlédnout do dobového života „obyčejných“ lidí a vnímat jejich problémy, sny i celkové směřování, to vše v kontextu situace tehdejšího světa. Před časem jsem se takto namlsala např. Slepou mapou. A Marie a Magdalény také splnily očekávání.

Odehrává se tu příběh ryze ženských hlavních postav, v němž je každá vystavena mnoha zkouškám, příkořím či výzvám. Hrdinky jsou smeteny nezastavitelnou silou událostí, které hýbaly tehdejší společností. Všechny postavy byly silné a poměrně racionální ženy, žádné lehkomyslné naivky, které neplánovaně otěhotněly a díky kruté hře osudu zůstaly bez podpory biologického otce jejich dítěte. Z knihy je cítit hrdost, vnitřní odhodlání nepadnout na kolena a vždy vstát, ačkoliv se situace zdá bezvýchodná. Pro čtenáře je velmi inspirující uvědomit si, že vždy je třeba bojovat a držet hlavu vztyčenou.
Líbí se mi, že kniha neútočí lacině a prvoplánově na city. Je z ní cítit spíš pragmatičnost a rodinné semknutí, a to jí dodává na čtivosti. Příběh je syrový, nepřibarvený. Z období vyvlastňování majetku komunisty se mi chtělo zvracet. Tupost, bezpráví a bezohlednost, které tehdy vládly a které byly delegovány do čela jen z titulu dělnického původu a příslušnosti ke Straně, mě neskutečně rozčilovaly. Mnohdy mi připadlo, že tam jsem s Marií a jejími potomky fyzicky přítomna, že sedím s nimi u stolu a na vlastní kůži pociťuji dusnou atmosféru, ale posléze také sílu se znovu postavit na nohy.
A třešničkou na dortu je zvolený jazyk autorky. Je vybroušený a současně postavám sedí. Slovník je přirozený, nebojí se slangovosti a přitom je bohatý a přesně cílený.
Marie a Magdalény je kniha, která neměla velkou publicitu. Přebal je poměrně nenápadný. Ale byla by škoda ho v knihkupectví minout. Byl to skvělý čtenářský zážitek.

A nakonec si dovolím úryvek Mariiných slov:

„Tak ty prý nechceš, aby ti nadávali do parchantů, i když parchant jeden malá jseš? Ber život, jaký je, nikdy neskláněj hlavu, hlavně ne před tady těma všema! Nemůžeš utéct před tím, kdo jsi, ale je víc způsobů, jak to nést. Nedovol nikdy, aby tě lidi litovali. Slitování se mění v nenávist snad nejrychleji. Hned po lásce.“

Hodnocení: 4,5 💗 z 5