Recenze - Sběratel sněhu

Titul: Sběratel sněhu
Autor: Jan Štifter
Vydalo nakladatelství Vyšehrad

Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.

Takhle podzimní novinka pro mě byla příjemné překvapení. Děj situovaný do Českých Budějovic, kde se mísily česká a německá národnost, se odehrává ve třech časových rovinách, které zdánlivě nemají nic společného.
Současný příběh Dominika z roku 2017, kterému anotace věnuje hodně prostoru, je spíše okrajový a slouží zejména pro konečné ucelení a uzavření celého příběhu. Tak nějak jsem si říkala, že to bude hodně o jeho posedlosti sbírat sníh a uchovávat ho v mrazáku. Očekávala jsem nějaké zvláštní vzorce chování, díky kterým se vyrovnává s nějakým starým traumatem, ale o tom nebylo. Sníh v mrazáku možná sloužil jako jistá metafora konzervace času a lidských osudů, které se občas připomenou v současném životě? Sama úplně nevím, ale to knihu v ničem nesrazilo.
Děj románu se soustředí zejména na příběh, který začíná v roce 1930, kdy sourozenci Jenovéfa a František přicházejí o svou ovdovělou matku, která spáchala sebevraždu, a musí se postavit na vlastní nohy. František, aby zapůsobil na otce své vyhlídnuté nevěsty, přichází s podnikatelským plánem založit českoněmecký pohřební ústav.
V další časové linii sledujeme příběh tří dětských kamarádů v roce 1956, přičemž jeden z nich je duch. Tato linka mě bavila nejvíc, vykreslovala chlapecké přátelství v kulisách chudé budějovické čtvrti se „sociálními“ byty, které obývají různé pitoreskní postavy. Mělo to vše, dobrodružství, dětskou naivitu, drsnost a tvrdost tehdejšího života, a tato vyprávění pro mě bylo nejvíce nabito emocemi.
A nakonec tedy sledujeme Dominika, polovičního cikána, který pracuje jako pomocný dělník, má přítelkyni Renatu, se kterou není spokojený a jeho největší zájem je sen o koupi ojetého auta. Jediná zajímavá věc na něm je, že se mu u postele noc co noc zjevuje duch malého kluka.
Všechny časové linky jsou vhledem do mikrosvěta svých postav a zachycují poměrně které období jejich života. Přes polovinu knihy jsem si říkala, že to je dobrá kniha, ale že nechápu, proč jsou z ní čtenáři na internetu tak uchvácení. A pak jsem jí dočetla, vše do sebe zapadlo. Ač jsem tušila, jak by všechno mohlo vzájemně souviset, stejně mě to dostalo. Kniha, která mě donutí nejít spát, než se dočte, to se mi dlouho nestalo. Přečtěte si jí, stojí za to.

Hodnocení: 4 💗 z 5