Recenze - Chlapec v pruhovaném pyžamu


Titul: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Autor: John Boyne
Vydalo nakladatelství BB/art

Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky ani o koncentračních táborech. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo.
Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy.

Tohle je poměrně tenká knížka s celkem velkými písmeny, takže se vám v ruce ani moc neohřeje a už budete na konci. Pokud nemáte rádi tlusté bichle, tohle je kniha pro vás. Já jsem si sotva zvykla na Bruna a jeho rodinu a už byl vlastně konec. Takže za mě z tohoto pohledu trochu zklamání, ale na druhou stranu lepší krátká kniha než umělé natahování děje a slovní průjem na čtyř stech stranách.
Nápad na příběh mi přišel velmi zajímavý. Ale než jsem si pořádně přečetla anotaci, myslela jsem si, že Bruno bude židovský chlapec, který nepochopil, že se ocitl v koncentráku a bere to jako dobrodružství. To by mě možná bavilo o něco více, než že jde o německého chlapce, který netuší, že se vede válka. Na jednu stranu mi přišlo dost divné, že by si devítiletý kluk, který je přemýšlivý a zvídavý, jehož otec je německý důstojník, na večeři k nim zaskočí i sám Adolf, žije v Berlíně a později v Auschwitzu, neuvědomil, že je válka? Že by ho všudypřítomná propaganda a veřejný útlak židovského obyvatelstva vůbec nezasáhl? No nevím, nevím. Nemohu se zbavit dojmu, že to nebyl úplně domyšlený nápad. Ale nevadí, kniha to byla i tak fajn. Nekonal se sice žádný „wow“ efekt, ale pohled devítiletého kluka na život za plotem byl čtivý. Ačkoliv jsem nebyla vysloveně ohromena, nemohu říct, že by mě kniha nebavila.
Vyprávění z pohledu malého chlapce se čte snadno a rychle. Stránky budete otáčet ani nebudete vědět jak. Brunovo komolení slov (jako Fíra místo Führer apod.) zní „mile“ a správně dětsky naivně. Tohle přidává na autenticitě a čtenáři snadněji věří, že příběh vypráví dítě. Tohle jsou určitě pro knížku plusové body.
Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na knihu Pianista. Ta sice nemá úplně stejný námět, ale holocaustu se také bezprostředně týká. Pokud hledáte knihu s takovým tématem, Pianista je lepší volba. Ta totiž opravdu dokáže chytit za srdce, což se u Chlapce v pruhovaném pyžamu tak úplně nekonalo. Nicméně konec příběhu je tedy šílený, ale přiznám se, že jsem ho tak trochu předvídala. To samozřejmě nic nemění na tom, že ve mně pocity rozjitřil a nemohla jsem hned po dočtení jít v klidu spát.

Hodnocení: 3 💗 z 5

1 komentář:

Používá technologii služby Blogger.