Recenze - Tisíce planoucích sluncí

Titul: Tisíce planoucích sluncí

Autor: Khaled Hosseini
Vydalo nakladatelství LEDA

Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky.

Jeden čas se jméno Khaleda Hosseiniho skloňovalo snad všude. To bylo samé, už jsi četla A hory odpověděly? Ten Hosseini píše skvěle, co? Marketingová masáž neskutečná, okolí ho taky četlo a já zdatně odolávala. Nebudu přece číst něco, do čeho mě okolí „tlačí“?!? Tak jsem to vydržela asi dva roky… no a nakonec jsem přečetla všechny tři jeho beletristické romány. A vzala jsem to pěkně od konce od nejnovějšího po nejstarší. První tedy byla kniha A hory odpověděly. Přečetla jsem ji, docela se mi líbila, ale zas tak super mi to nepřišlo. Co na tom Hosseinim všichni u všech všudy vidí?, honilo se mi v hlavě. Tak jsem si vzala do ruky ještě jeho druhou knihu Tisíce planoucích sluncí, chtěla jsem dát autorovi ještě šanci… A to bylo jiný kafe! Tohle je příběh, který dokáže čtenáře pohltit!!!

Nevím, zda to bylo tím, že jsem knihu četla v angličtině a třeba mi něco zákonitě uniklo, nicméně styl psaní na působil vypravěčsky o řád lépe. Neztrácela jsem nit v ději, nerušilo mě skákání v čase (jak tomu bylo u A hory odpověděly). Chvílemi to byl až thriller.
Jako obvykle nemohu moc vyzradit, protože tohle se opravdu čte se zatajeným dechem.
Ale jedna z věcí, co mě, coby osobu volnomyšlenkářskou, milující svou svobodu a možnost rozhodovat se sama, dostávalo do kolen, byl úděl tamních žen. Jejich život v té době a zejména pak pokud spadly do područí takových omezených psychopatů, jako byl Rasheed, byl šokující, odporný, bezútěšný. To, že není kam utéct a když se o to pokusíte, tak na 99 % Vás stihne krutý trest… ta nesvoboda, bezmoc, to je otřesné a bohužel pravdivé svědectví tamní každodenní reality. No hnus. Zůstala mi hlavě pasáž, kde se po nástupu Tálibanu veřejně vypisuje, co všechno se nesmí, jak se likvidovaly knihy, inteligentní populace... šílený. Nebo pasáž, kdy Rasheed nechá někoho (nebudu záměrně psát koho) téměř umřít žízní a hlady v zamčeném pokoji, jenom proto, že může, že jsou na něj odkázáni!? To se mi chtělo plakat a zároveň se ve mě dmul strašný vztek.
V tomhle všem brnká Hoseinni na čtenářovi strunu mistrovsky a já jsem zpětně velmi ráda, že mě kniha A hory odpověděly neodradila od jeho dalších knih.

Moc se mi taky líbilo vylíčení ohromného kontrastu v populaci. Na jedné straně pokrokové rodiny, kde jsou ženy vzdělané, podporované a jsou brány jako rovné mužům (v rámci možností daných historií a okolním světem). Na druhé straně utlačování jednotlivých členů v rodinných klanech či mocenských komunitách. Nebezpečná rozpínající se nevzdělanost schovávající se pod omluvou, že jde o udržování rádoby tradic.
A v neposlední řadě je v knize zajímavě popsaná sovětská okupace a pak samozřejmě nástup sžíravého na oko spásně se tvářícího Tálibanu.
Sečteno podtrženo: Po přečtení všech tří beletrií je tato kniha z nich jednoznačně nejlepší. Možná se hodí spíš pro ženy, ale vím, že i chlapáckým mužům se líbí. Je poutavá, strhující, šokující, čtivá. U jejího čtení se tedy rozhodně nudit nebudete. Navíc Hosseini místní prostředí i kulturu zná, je jedním „z nich“, tudíž to není jen výplod spisovatelovy bujné fantazie, ale opírá se o krutou realitu. No prostě si ji přečtěte! :-)

Hodnocení: 5 💗 z 5