Recenze - Klejinčino tajemství

Titul: Klejinčino tajemství
Autorka: Zdenka Hamerová
Vydalo nakladatelství Motto

Nebezpečí může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou jinak než Klejinka. Zatímco Týnina rodina je v novém domově šťastná, Týna má pocit, že ji vila nepřijala a že se proti ní všechno spiklo. Chtěla by zjistit, proč ji trápí děsivé sny, proč v domě nevydrží o samotě a proč na ni útočí její vlastní věci. Nikdo z nejbližších nechápe, co může mít za problémy v tak nádherném domě, a brzy začne být považována za labilní a psychicky nemocnou. Týna se pustí do pátrání v historii vily, aby zjistila, co ji vlastně pronásleduje. A pak zasáhne smrt… Příhoda se skříní mi teď večer, když jsou všichni doma, připadá neuvěřitelná. Jenže modřiny na ruce a odřeniny jsou pro mne připomínkou a důkazem hrůzných chvil. Ležím v ložnici, poslouchám, jak Martin funí, a pozoruji skříň. Bojím se. Tak zvláštně se bojím, jako se bojí malé dítě. Strach a úzkost jsou o to horší, že nemají reálnou podstatu. Skříň nepraská, otevírá se krásně, ani neskřípe. Nechci vypadat jako blázen, ale byla bych přísahala, že dopoledne, když mi uvěznila ruku, se chovala „inteligentně“. Stejně jako nedávno hrneček. Samozřejmě. Je to blbost a jen si to namlouvám…

Mám ráda, když se v detektivkách objeví nějaký náznak tajemna nebo duchařiny. Klejinka v sobě skrývá solidní psychologický román, trochu až thriller, se špetkou záhrobí a lehkou detektivní zápletkou. Vše se točí kolem Týny, jejího nového doma a hlavně pocitů a strachů, které v něm zakouší. Myslím, že Zdenka Hamerová odvedla solidní řemeslnou práci. Protože Týna na čtenáře působí a nenechává je bez odezvy. Ať už s Týnou soucítíte, nebo ji považujete za hysterku. Promlouvá k Vám.
Na prvních stranách knížky se dozvíme, že jedna postava v domě za neobjasněných okolností spadne z balkónu a zemře. A celé další vyprávění se vrací do pár měsíců vzdálené minulosti. Postupně tak sledujeme, jak se Týna z nadšené majitelky krásné prvorepublikové vily mění v uzlíček nervů. Nedokáže být v domě sama a raději vysedává na zahradě či ve městě, než aby strávila pár chvil v Klejince. A když už se vše dostane za hranici únosnosti, začne Týna hledat vysvětlení svých psychických útrap v Klejinčině minulosti a osudech rodiny, která ji na začátku 20. století nechala vystavět.
Ač jsem byla nalákaná duchařinou. Bylo mi jasné, že duch v tom tak úplně zakopaný nebude. Nicméně co přičítám autorce k dobru, je to, že jsem si opravdu nebyla jistá kdo a proč ve vile „straší“. V tomhle ohledu to byl velmi podařený psychologický román. Každý, kdo má tento žánr rád si přijde na své.
Moje osobní nadšení ale zas tak velké nebylo. A co mi vlastně nesedlo? Asi to bylo zejména mým momentálním rozpoložením. Týniny stavy úzkosti se na mě tak prapodivně přelévaly, že mě čtení přestávalo bavit. Víc než vyřešení, co se to v Klejince děje, mě Týna spíš rozrušovala až štvala. Je to takový těžko popsatelný osobní pocit ze čtení. Kniha není vůbec špatná a i pátrání v minulosti Klejinky nebylo úplně nezajímavé… Ale prostě něco viselo ve vzduchu.

Hodnocení: 3 💗 z 5