Recenze - Vše, co jsme si nikdy neřekli


Titul: Vše, co jsme si nikdy neřekli
Autorka: Celeste Ng
Vydala Euromedia Group, k.s. - Odeon


Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí…
Příběh, odehrávající se převážně v 70. letech minulého století ve Spojených státech, začíná tragickou smrtí šestnáctileté Lydie. Čtyřčlenná rodina se snaží přijít na to, proč a jak dívka, která neuměla plavat, skončila uprostřed jezera. Rodiče i dva sourozenci se s bolestí a smutkem vyrovnávají po svém a zároveň každý z nich ví, že je na čase zásadně změnit některé postoje a přehodnotit dosavadní způsob života a uvažování.
Z autorčiny druhé knihy Ohníčky všude kolem jsem byla nadšená, nemohla jsem jinak, než si přečíst i její první román. Doufala jsem, že styl bude podobný a že nebudu zklamaná, ač se jedná o dřívější tvorbu, ve které nemusela být ještě „vypsaná“. Zklamaná jsem opravdu nebyla.
Jedná se o takovou komorní a citlivou sondu do života rasově smíšené rodiny, v níž se rodiče každý po svém vypořádávají se svým traumatem z mládí, nenaplněnými touhami a strachy. Vše pak chtě nechtě přenáší na své potomky a zejména na své nejoblíbenější dítě – Lydii. Ve snaze učinit život svých dětí snazším, lepším, naplněnějším se tak dopouští fatálních chyb. Knížka se orientuje zejména na popsání pocitů, vztahů, nedorozumění, ostychů a nekomunikace mezi jednotlivými rodinnými členy. Na touhu zapadnout, když jste odlišní. Na touhu vyniknout, když od vás okolí očekává jen průměrnost.
Vše je psáno uvěřitelně, poutavě a velmi čtivě. Styl autorky je takový, v dobrém smyslu slova, civilní. Nesnaží se moralizovat nebo spřádat složité filosofické úvahy, ačkoliv by k tomu téma vybízelo. Vše nechává na posouzení čtenáři. Jazyk je volen tak, že se vpíjí do mozku sám, stránky ubíhají skoro samy. Člověk je zvědavý na vývoj příběhu, na odkrývání minulosti postav, díky které jsou jejich činy a postoje pochopitelnější.
Nemá cenu se příliš rozepisovat nad dojmy, protože každý jednotlivec je bude mít pochopitelně trochu jiné. Každý si z mládí nese jiné šrámy a každý byl jinak vychováván a jinak vychovává své děti (nebo si to alespoň plánuje). Ale co, myslím, bude pro mnoho čtenářů společné, je potřeba zamyšlení se nad sílou rodiny. Nad sílou komunikace nebo její absence. Každý má ve svém okolí někoho, kdo něčím vyčnívá. Stejně jako má každý ve svém okolí někoho, kdo se usilovně snaží splynout. Mě osobně tahle knížka v něčem otevřela oči, pomohla mi si uvědomit, jak bych se ráda chovala v rámci své rodiny i okolí. A to vše bylo zabaleno v bravurním psychologickém románu, který se stěží odkládá. I přes to, že to není radostné čtení, je to knížka, která vás neuvrhne do deprese, to se nebojte.
A ano, mluvte se svými blízkými, ale nesnažte se zavděčit, když to v srdci cítíte jinak, nepokoušejte se plnit si vlastní nenaplněné sny skrz řízení života druhých, komunikujte – jakkoliv. 😊
Pokud po této knize sáhnete, dostanete se na stránky inspirativního a zároveň varujícího, leč ve skrze brilantního příběhu.


Hodnocení: 4 💗 z 5

2 komentáře:

  1. mám hrozně ráda knihy a ráda čtu, těším se, že k tomu povedu i svou dcerku :)
    V3ronika life

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomto určitě máme stejný náhled na život :-) Nedokážu si představit život bez knih, ačkoliv chápu, že velkou roli hraje dostatek/nedostatek volného času. A stejně také doufám, že svým holčičkám lásku ke knihám nějak nenásilně svým vzorem chování předám... :-)

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.