Recenze - Skála
Titul: Skála
Autor: Peter May
Vydavatelství: Host
Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé
místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a
mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí.
Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po
krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní
detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy,
spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin
prožil na ostrově dětství, takže je vyšetřování zároveň cestou domů a do
minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili,
Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s
otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře,
za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli
v případu hraje Finnova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících
na nepřístupné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po
všech letech k další oběti?
Zápletka je v podstatě napsaná v anotaci a tak nemá cenu děj více rozvádět.
Co ale stojí za zmínku, je prostředí, ve kterém se děj odehrává. Kdo má rád
perfektně vykreslené místo, kam je tento příběh zasazen, ten si smlsne. V
knížce totiž nejde o samotné vyšetřování vraždy. Je potřeba se připravit na to,
že policejní práce se zde sice vykoná, ale je maličko podružná. Na začátku sice
máte mrtvolu a samozřejmě přijede detektiv, který má za úkol ji objasnit. To je
jen zlomek knížky. Navíc příběh se (i kvůli zápletce samotné) hodně vrací do
minulosti. Přečtete si spoustu stran popisujících vzpomínky a události, které
se staly před mnoha lety. Jde tu hodně o prostředí, život lidí na ostrově
Lewis, historii, mentalitu, tradice. Kdo má rád vyšetřování na každé druhé
straně, rozebírání nalezených stop, dlouhé rozhovory policejních kolegů a
vyslýchání podezřelých, pro něj tahle knížka není.
Anotace to nenapoví, obálka s doporučujícími hesly také ne, ale pokud
byste to, co jsem napsala výše, věděli dopředu, více byste si knížku užili. Já
totiž byla nejprve zaskočená a na rozpacích, kde že je honička za vrahem. Když
jsem ale přistoupila na autorův styl, neskutečně jsem si knížku užila. A co
jsem na Skále tedy shledala tak světoborného?
Předně je třeba říct, že jsem anglofil. Čili příběhy ze Spojeného království mě lákají už z podstaty věci. A když je to spojeno s kapkou detektivního thrilleru, není co řešit. Peter May dokáže popsat drsnou přírodu Hebrid tak, že je vám opravdu zima po těle i duši. Skoro pořád tam prší, je mlha nebo alespoň zamračeno. Boříte se v blátě, jdete po rašelině nebo kloužete po kamenech. Moře je ledově studené a vy skoro cítíte, jak vás studí kapičky vody na tváři. Ve starých domech je vlhko a lezavo, že si při čtení obléknete druhé ponožky a poposednete blíž k topení. Prostředí se odráží v povahách a životech obyvatel. Jsou zocelenější, pro obyvatele kontinentu zdánlivě drsnější, nepřátelštější. Ale přesto drží pohromadě, někdy z nutnosti, někdy kvůli tradicím, někdy je váže společné tajemství, ale drží pospolu. A pak je tu tradiční a velmi nebezpečný lov guga na nehostinné skále An Sgeir uprostřed moře. Lov guga, tedy mladých terejů, před tím než dokážou vyletět z hnízda, se zdá být barbarský, a neříkám, že to je pro mě hezká myšlenka, ale pochopíte proč se to děje. Že to je tamní tradice, při níž jde o život i samotným lovcům. Že to není o nic více zavrženíhodné než naše průmyslově získávané maso. Že ne všichni lovci jsou na výpravě dobrovolně. Možná Vás stejně jako mě donutí si ostrov Lewis a i lov guga vygooglovat, abyste se dozvěděli víc.
Předně je třeba říct, že jsem anglofil. Čili příběhy ze Spojeného království mě lákají už z podstaty věci. A když je to spojeno s kapkou detektivního thrilleru, není co řešit. Peter May dokáže popsat drsnou přírodu Hebrid tak, že je vám opravdu zima po těle i duši. Skoro pořád tam prší, je mlha nebo alespoň zamračeno. Boříte se v blátě, jdete po rašelině nebo kloužete po kamenech. Moře je ledově studené a vy skoro cítíte, jak vás studí kapičky vody na tváři. Ve starých domech je vlhko a lezavo, že si při čtení obléknete druhé ponožky a poposednete blíž k topení. Prostředí se odráží v povahách a životech obyvatel. Jsou zocelenější, pro obyvatele kontinentu zdánlivě drsnější, nepřátelštější. Ale přesto drží pohromadě, někdy z nutnosti, někdy kvůli tradicím, někdy je váže společné tajemství, ale drží pospolu. A pak je tu tradiční a velmi nebezpečný lov guga na nehostinné skále An Sgeir uprostřed moře. Lov guga, tedy mladých terejů, před tím než dokážou vyletět z hnízda, se zdá být barbarský, a neříkám, že to je pro mě hezká myšlenka, ale pochopíte proč se to děje. Že to je tamní tradice, při níž jde o život i samotným lovcům. Že to není o nic více zavrženíhodné než naše průmyslově získávané maso. Že ne všichni lovci jsou na výpravě dobrovolně. Možná Vás stejně jako mě donutí si ostrov Lewis a i lov guga vygooglovat, abyste se dozvěděli víc.
Tento popis drsného života, prostředí, počasí, vztahů a samozřejmě i případ
samotný dal dohromady vzniknout víc než povedenému prvnímu dílu z trilogie
Ostrov Lewis. A mě to bavilo moc a moc a moc.
Hodnocení: 4 🌞z 5
Žádné komentáře: