Recenze - Malinka

Titul: Malinka

Autorka: Dita Táborská

Vydal Host

Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezencem. 

Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologickým synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj „nezjištěno“. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo.

Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa jejího života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje – zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, který po dítěti hluboce touží.

Malinka prosvištěla knižním světem jako kometa. Dost se o ní mluvilo, hodně se od ní slibovalo. Takže jsem se do ní s velkou zvědavostí pustila. Přebal láká na svižně a vtipně vyprávěný příběh. A tady si myslím, že byl velký promo přešlap! Svižné to celkem bylo, o tom žádná, ale vtipné? Ó ne ne, to za mě osobně zcela určitě ne. Podle mě je to v podstatě na dřeň jdoucí tragický příběh. Takže buď je chyba u mě coby na straně příjemce, nebo bylo něco ztraceno na cestě, nebo prostě Dita Táborská má jiný smysl pro vtipnost. Takže budeme dělat, že jsme slovo „vtipně“ jako vůbec neviděli a jdeme do Malinky.

Tahle knížka zpracovává velmi silné rodinné a rodičovské téma, které se v určitých aspektech týká úplně všech. Každý jsme něčí dítě, skoro každý jsme nebo budeme rodič. Nikdo nežije ve vakuu, všichni jsme součástí životů ostatních a ostatní jsou součástmi našich životů. Všichni komunikujeme, někdo úspěšně, někdo méně. Ne všichni nasloucháme.
Budete číst o životě, který je k někomu laskavý a někomu dá pořádně zabrat. Malinka vypráví o životních startech, které někoho vystřelí jako raketu na obláček a někoho hodí na tvrdou skálu. Ale nebojte se není to obtížná filosofická kompozice, je to čtivý příběh jedné dívky a její rodiny.
Malinka je napěchovaná emocemi. Při čtení Vás nenechá chladnými. Tohle se Ditě Táborské povedlo na jedničku. Pokud hledáte knihu, která Vás donutí při čtení říkat nahlas, co si myslíte a komunikovat s postavami, pak je Malinka trefa. Mnohokrát se mi stalo, že jsem četla a k tomu si polohlasem povídala s postavami, prostě to nešlo jinak.
Hlavní děj knížky pokrývá zhruba necelý rok, což není žádná dlouhá rodinná sága. Ale přesto je propracovaný a mnohovrstevnatý, postav není příliš, ale zaujme Vás úplně každá.

Při čtení mě napadaly myšlenky týkající se fungování v rámci rodiny.
Jak má někdo starost o ostatní, hlídá je, doufá, že se mají dobře, a přesto občas přehlédne, kdo pomoc skutečně potřebuje.
Jak jedna lež může spustit lavinu, která s sebou smete všechno a všechny a převrátí jim život vzhůru nohama.
Jak neskutečně deprimující musí být pro partnery lékařský verdikt, že vlastní děti mít nemohou. Zvlášť když někomu to jde tak snadno a stejně snadno své dítě opustí.
Jak se člověk někdy může cítit bez pomoci a osamělý i v rodině, kde se rodiče snaží být pro děti stále oporou.

A pak je tu Malka, naše hlavní postava. Mladinká dvaadvacetilá dívka, která trpí svou minulostí. Nemohla jsem si pomoct a i přes to, že jsem se ji snažila pochopit a v několika málo pasážích mi jí bylo vysloveně líto, přesto všechno jsem s ní však nemohla dost dobře sympatizovat. Většinou jsem měla chuť jí chytit za ramena, zatřást s ní a zakřičet, aby se probrala. (zvlášť ke konci knížky). Dita Táborská dala vzniknout úžasně nedospělé, v mnoha aspektech sobecké postavě, která si vynucuje pozornost a požaduje, aby se na ní braly ohledy, ačkoliv ona jimi velmi šetří. Musím říct, že tak nesympatickou hlavní postavu jsem v knize už dlouho nepotkala. Naštěstí to vyrovnaly ostatní charaktery a kniha ve mně tak nevyvolávala jen vztek.
Tak a teď to vypadá, že Malinka je příšerná kniha. Ale ona není! Je pozoruhodná, je zajímavá. Je na ní odvedena úžasná slovesná práce, to je radost číst. Zajímavé je i střídání vypravěčské formy, setkáte se s první, druhou i třetí osobou. A vždy je to v pravý čas a dává to knize gradaci.

Asi nelze psát víc, aniž by se nevyzradilo něco podstatného z děje. Hledáte-li knihu, která řeší nelehká rodinná témata, je psaná velmi povedeným jazykem a osud postav vám nebude lhostejný a budete chtít vědět, jak to všechno dopadne, pak si Malinku určitě přečtěte.

Hodnocení: 3 💗 z 5